S elegancí ježka - Muriel Barberyová (# 986)
Kniha Muriel Barberyové se
v její rodné Francii stala bestsellerem, více než sto týdnů se kniha
držela na špici žebříčku nejvíce prodávaných knih. Tento úspěch si vysvětluji
lehkostí ironického a filozofického příběhu pojednávající o zdánlivě odlišných
světech, které jsou si přece jen blízké.
Příběh vypráví o ženě ve
středních letech Reneé, která dvacet sedm let dělá domovnici v domě na
ulici Grenelle. Reneé je ženou, která se naoko snaží dospět obecné představě
domovnice, jakožto hloupého a nevrlého stvoření, které celé dny vysedává u
telenovel. Tuto masku si nasazuje, aby si mohla nerušeně žít svůj život a nemusela
čelit zbytečným nedorozuměním s ostatními bohatými obyvateli domu. Nikdo
tak netuší, že Reneé je ve skutečnosti velmi vzdělaná žena se zálibou
ve filozofii a literární a filmové klasice.
V domě na ulici Grenelle
žije také dvanáctiletá Paloma, nadprůměrně inteligentní dívka, která se
rozhodne v den svých třináctých narozenin spáchat sebevraždu. Paloma si
zaznamenává své myšlenky formou haiku do deníku a vedle toho si zapisuje své
názory na lidi a věci do „Deníku pohybů světa“.
Ostatní nájemníci domu jsou většinou
přízemní zbohatlíci pevně ukotvení ve svých předsudcích. Až se jednoho dne do
domu nastěhuje japonský vdovec pan Kakuro, který ihned rozpoznává, že Reneé je
pozoruhodná žena s mnoha skrytými ctnostnými vlastnostmi, které nechce
dávat na obdiv. Vstupem Kakura do domu na ulici Grenelle se začínají měnit
světonázory obou hrdinek, které si uvědomí, že ještě stále mohou narazit na spřízněnou
duši.
Musím přiznat, že jsem o této
knihy příliš nečekala, ale zaujala mne svými úvahami o smyslu života a hledáním
krásy v něm. Ačkoli má kniha formální závěr, jakési vyvrcholení příběhu,
nemusel by tam podle mého názoru vůbec být. Domnívám, že jádrem této knihy jsou
právě filozofické rozpravy obou hrdinek nad jejich životem a závěr by vůbec
nemusel být tak definitivně definitivní. Obě hrdinky působí sympatickým dojmem,
Reneé svojí skromností a Paloma svým břitkým humorem, ale také vyzrálou
vážností při hledání odpovědí na palčivé existenční otázky.
Kniha pro mne byla příjemným
překvapením v každém smyslu, velkou měrou proto, že jsem se cítila na
jedné vlně s oběma hrdinkami. Není těžké naladit se na knihu, v níž
se Paloma – stejně jako já – obdivuje ruským břízám a dojímá je při chórovém
zpěvu. Pocit spříznění navíc posílilo spojení s jedním slavným ruským románem,
který je v této knize zastoupen neopomenutelný způsobem a kdo rozpozná
následující řádky, možná pocítí toto spříznění také…
„Najednou na mě promluví.
- Vy jste rodinu Arthensových znala? Slyšel jsem, že to byla velmi
zvláštní rodina, povídá.
- Ne, odpovídám a držím se na svých pozicích, nijak zvlášť jsem je
neznala, byla to rodina jako všechny ostatní tady.
- Ano, šťastná rodina, přidá se paní Rosenová, která viditelně znervózněla.
- To víte, všechny šťastné rodiny jsou si navzájem podobné, utrousím,
abych to už měla za sebou. Na to se totiž opravdu nedá nic říct.
- Ale každá nešťastná rodina je nešťastná po svém, řekne pan Něco a
podívá se na mě velmi zvláštním pohledem. Je sice nový, ale já se tetelím
radostí.
Ano, přísahám. Tetelím se radostí – ale jenom uvnitř, v podvědomí.
Jde to ze mě samo, je to silnější než já, jsem toho plná.“
Barberyová, Muriel. S elegancí
ježka. Vydání první. Host: Brno, 2008. Strana 125.
Muriel Barberyová je francouzskou
spisovatelkou, která se narodila v roce 1969. Překvapením se stal již její
první román z roku 2000 Pochoutka
( Une gourmandise ), ale vrcholného úspěchu dosáhla s druhým románem S elegancí ježka ( L´Élegance du
hérisson ). Knihám Muriel Barberyové jsou společné témata filozofie
v každodenním životě a vyrovnání se s předsudky. V současnosti
žije s manželem v Japonsku.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za váš komentář :)