Jozova Hanule - Květa Legátová (kniha měsíce ledna 2013)

Za knihu měsíce ledna 2013 jsem vybrala novelu Jozova Hanule nedávno zesnulé Květy Legátové ( 3.11. 1919 – 22.12. 2012 ). Autorka často psala o oblasti Kopanic, kde čerpala náměty k jejím naturalistickým ale také baladickým příběhům. Přestože první díla napsala v 50. letech, slavnou se stala především sbírka Želary. Květa Legátová taktéž psala rozhlasové hry a v 90. letech získala rozhlasovou cenu Prix Bohemia. Podle Jozovy Hanule Ondřej Trojan natočil celovečerní film Želary s Aňou Geislerovou a György Cserhalmim v hlavních rolích.

Drobnou novelu Květy Legátové jsem dostala darem až po zhlédnutí filmu Želary. Popravdě jsem nevěděla, jestli si knihu vůbec přečtu, protože mě dvakrát nelákala. Avšak později jsem od prvních vět věděla, že mám v ruce výjimečnou knihu. Okouzlil mě především autorčin smysl pro křišťálově čisté a průzračné vyprávění. Jednotlivé věty jsou za sebou řazeny, jako kdyby je někdo navlékal jako pomyslné korálky na nit. V příběhu není nic navíc ani mu nic nechybí. Oceňuji především to, že autorka rozvíjí příběh, o kterém by jistě většina spisovatelů napsala stovky stran, avšak Květa Legátová má co říct a říká to úsporně, nemá zapotřebí mluvit tam, kde to není třeba…

Příběh vypraví o mladé lékařce, jež je nucena uprchnout před nacistickým pronásledováním do zapadlé horské vesnice. Ačkoli v ní probíhá hluboký intelektuální svár mezi dosavadním městským životem a zdánlivou primitivností vesnice a horských samot, pociťuje překvapivou lásku k prostému vesnickému muži Jozovi. Lékařka přijímá falešné jméno Hana a nový život tolik vzdálený jejím představám a ambicím. Den za dnem nalézá lásku v laskavém a něžném Jozovi, který na konci války padne v chaosu osvobozování. Hanule se vrací ke svému dosavadnímu životu, přestože její srdce již nikdy nedosáhne naplnění, které pocítilo k prostému Jozovi.