Petrolejové lampy – Jaroslav Havlíček (kniha měsíce října 2013)
V roce 1935 byl vydán román
Vyprahlé touhy, který Havlíček později přepracoval a přejmenoval na Petrolejové
lampy. Román o Štěpce Kiliánové byl zamýšlen jako první ze čtyř románů
odehrávající se v české Jilemnici, avšak z původní tetralogie zbylo
jen torzo románu Vlčí kůže.
Děj románu se odehrává v první
polovině 20. století na českém maloměstě, Havlíčkově rodné Jilemnici, kde v rodině
architekta vyrůstá Štěpka Kiliánová. Tato dívka ač narozena v bohaté rodině,
v životě příliš štěstí nemá, její poněkud hrubé způsoby, drsná upřímnost a
nepříliš jemný ženský vzhled kamarády a nápadníky spíš odrazuje, než láká.
Štepka prožije pár milostných zápletek, ty však nikdy nepřekročí práh možného
manželství. Léta ubíhají a rodiče se hrozí, že se Štepka nikdy nevdá a nezaloží
rodinu. Snad kvůli těmto obavám Štěpka vstupuje do manželství s bratrancem
Pavlem Malinou, který svoji rodinu a rodný statek Vejrychovsko uvrhl do dluhů
pro svůj rozmařilý život.
Se sňatkem mělo přijít manželské
štěstí a děti, ale jak brzy Štěpka pozná, byl to jen Pavlův krutý a zlomyslný
žert směřující k získání Štěpčina bohatého věna. Největší sen o dítěti se
mění v prach a Štěpka začíná nacházet útěchu v práci na statku společně
se švagrem Janem, ale také v tíživé oběti svému manželovi, který trpí
syfilidou. Pavel se vlivem nemoci mění na nesnesitelnou přítěž, čemuž přihlíží
celá jilemnická společnost, když se Štěpa musí chtíc nechtíc vypravit s pološíleným
Pavlem přes celé město k rodičům a z Pavla se tak stává „skákavý hejtman“.
Štěpa hrdě čelí osudu až do Pavlovy smrti, po níž je v závěru naznačeno,
že by s ní vztah chtěl navázat Pavlův bratr Jan. Není však jasné, zda si
Jan chce Štepku vzít z lásky nebo jen z čirého pragmatismu.
Petrolejové lampy na mne zapůsobily jako mistrné zachycení morálky
a nálad maloměsta. Ač Havlíček líčí děj s chladnou hlavou a žádné z postav
nedává do vínku jen obdivuhodné vlastnosti, nepůsobí Štepka jako nesnesitelná a
nehezká osoba, ale jako přímá žena, která se nesnaží skrývat své pravé nitro. Ač
vrstvy její osobnosti nejsou příliš složité, nacházíme v nich opravdový
ryzí cit, něhu a nesplněnou touhu po děťátku. Přerod městské dívky z bohatých
poměrů v silnou ženu vedoucí celé Vejrychovsko a nesoucí těžké břímě v podobě
vypočítavého manžela zachytil Havlíček neopakovatelným způsobem a právem se
jeho dílo řadí k jednomu z nejlepších českých psychologických románů.
Kniha na mne zapůsobila také věrným zobrazením maloměstského života na přelomu
19. a 20. století se všemi detaily dospívání, namlouvání i manželství. Přímé a
jasné vyprávění ukrývá také tajemné pasáže o domě na šibeničním vrchu nebo o staré
kartářce, na které budu z knihy vzpomínat asi nejčastěji.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za váš komentář :)