Ravensbrück – Příběh Mileny Jesenské – Steve Sem-Sandberg (kniha měsíce listopadu 2013)
Román o Mileně Jesenské z pera
švédského spisovatele, který se proslavil bestsellerem Chudí v Lodži, patří společně s románem Theres a Příměrem pouhým je pozemské dění k trilogii o silných ženských
osudech.
Postava Mileny Jesenské je
nejvíce spojována s osobností Franze Kafky, jakoby se často zdálo, že její
život až na epizody s Kafkou nebyl příliš zajímavý. Opak je však pravdou,
neboť Milena Jesenská žila život, který by bez nadsázky vydal na román. Sandberg
již v úvodu knihy dává čtenáři najevo, jakým stylem se bude příběh ubírat,
neboť ten nepředstavuje klasický autobiografický román ve smyslu „narodila se a
zemřela“. Román se spíše podobá mozaice z drobných i silných zážitků v Milenině
životě a švédská kritika mu dala název „román-dokument“, neboť často čerpá z dobových
dokumentů, Mileniných článků i svědectví o životě v Ravensbrücku.
Autor líčí Milenu Jesenskou jako
silnou ženskou osobnost, ale neinklinuje k sentimentalitě nebo vylepšování
jejího charakteru. Líčí její velmi komplikovaný vztah s otcem, který
neschvaloval její vztah s Ernstem Pollakem, a když s ním čekala dítě,
zařídil jí potrat. Podle svědectví spoluvězenkyně v Ravensbrücku povolilo
velení o Vánocích přijímat balíčky s tím, že obsahem může být teplý vlněný
svetr. Zatímco ostatní se těšili z teplého oblečení, zaslal otec Mileně lidový
kroj. Vztah s Ernstem Pollakem otec neschvaloval do takové míry, že Milenu
nechal zavřít na kliniku, aby mohl omezit její svéprávnost. Milena Jesenská si
později Ernsta Pollaka vzala, ale musela odejít do Vídně, kde pracovala také
jaké nosič na nádraží. Vztah s Pollakem se brzy rozpadl, avšak Milena celý
život udržovala vztahy s jinými muži. V roce 1919 se seznámila s tehdy
neznámým Kafkou, jehož povídky překládala a byla s ním v kontaktu až
do jeho smrti v roce 1923. S druhým manželem Jaromírem Krejcarem měla
dceru Janu, které přezdívala Honza, neboť si přála syna. V této době se
Jesenská potýkala se silnou závislostí na morfiu.
Levicově založená Milena Jesenská
pracovala v několika novinách jako Přítomnost,
Tribuna nebo Lidových novinách. Před vypuknutím druhé světové války se účastnila
odboje a pomohla řadě židovských rodin, avšak za svoji protinacistickou činnost
byla nakonec zatčena a deportována do koncentračního tábora Ravensbrück. I zde
při přepisu kartotéčních listů a lékařských výsledků zachránila život mnoha
ženám a dokonce veliteli tábora udala doktora Rosenthala, který mrtvolám
vybíjel zlaté zuby a tajně se obohacoval. Milena Jesenská zemřela v roce 1944
poté, co po transplantaci ledviny prodělala krevní transfuzi omylem provedenou
od stejného dárce. Její tělo bylo spolu ostatními spáleno v peci a roztroušeno
dle nařízení do jezera Schwedsee.
Ravensbrück je románem, který mne strhl především svým reportážním
tempem a upřímností s jakou k Mileně Jesenské přistupuje. Ta je zde představena
jako žena, které zachránila mnoho životů, ale také jako žena, která trpěla
občasnou kleptomanií, rozhazovala otcovy peníze a na svoji malou dceru
nakládala břemeno těžší, než mohla jedenáctiletá dívka unést. Vedle příběhů o
její tvrdohlavosti stojí příběhy o tom, jak otci pomáhala ošetřovat raněné
vojáky z první světové války, kterým otec navrhoval protézy namísto jejich
chybějících čelistí či znetvořené tváře. Milenin život zde není minimalizován pouze
na vztah ke Kafkovi, ale je pojímán v celé šíři a období jejích posledních
čtyř let je líčeno na základě dosud nepublikovaných svědectví. Mileně Jesenské
jistě prospělo, že o ní napsal zahraniční spisovatel, který k tomuto tématu
přistoupil objektivně a nezatíženě.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za váš komentář :)