O čem ženy mlčí – kolektiv autorů
Útlá kniha nakladatelství Listen O čem ženy mlčí, patří do edice České povídky podobně jako například
knihy A celý život budem šťastný…, Ach, ty matky, O lidech a psech, a další. Formátově ideální knížky do kabelky jsou
typické drobný povídkami od předních českých autorů. V případě knihy O čem ženy mlčí jsou to: Kateřina
Tučková, Petr Šabach, Petra Soukupová, Jaroslav Rudiš, Josef Moník, Marek
Epstein, Marek Šindelka a Irena Hejdová.
Z cyklu České povídky jsem dosud nečetla žádnou knihu,
přestože se s nimi setkávám poměrně často. Povídky obecně moc nečtu a
nepatří mezi moje nejoblíbenější literární formy, ale v tomto případě jsem
se nechala zlákat jménem Kateřiny Tučkové, jejíž román Žítkovské bohyně mě zcela uchvátil (stejně jako mé okolí). Nakonec
je paradoxní, že právě její povídka se mi ve výboru líbila asi nejméně. Důvodem
bylo téma, které mi přišlo zbytečně výstřední. Zbytek povídek pracuje
s téměř každodenními starostmi a problémy a právě v civilnosti je jejich
největší síla. Čtenáři se tyto zápletky budou zdát bližší a snad i podobné tomu,
co sám cítil nebo prožívá.
Povídka od Petra Šabacha Jeden
za všechny je tragikomickou historkou o partě pracovníků, kteří se při
služební cestě do Vídně složí, aby si jeden z nich mohl užít ve veřejném
domě. To by ovšem štěstí nesmělo padnout na inženýra Bláhu, který o slávu
tohoto druhu nestojí. Co započalo, jako chlapská výprava za dobrodružstvím,
skončí jinak, než si kdokoli z nich myslel.
Povídka od Petry Soukupové Možná zítra se mi líbila nejvíc. Vnitřní monolog ženy, která
očekává druhé dítě a zvažuje, zda je na jeho příchod vůbec připravena, je
mistrným nahlédnutím do ženských a mateřských pocitů. Střet toho, co od ženy
očekává okolí a toho, jak vnímá samu sebe, není zrovna tím, jak si společnost
představuje ženu, kterou nenaplňuje nic jiného než starost o děti. Postava
Karolíny odhaluje vnitřní uvědomění mnohých žen, které poznávají, že jejich
život se narozením dítěte automaticky nenaplňuje. Pocity frustrace a vnitřní vyčerpanosti
z neustálé starosti o domácnost a děti, výčitky svědomí, zda je
vychovávají dobře, jakož i jistá odevzdanost jejich roli je zde upřímně popsána
navzdory společenskému stereotypu ve vnímání ženy-matky.
Povídka Josefa Moníka Dohazovač
se zprvu svým trochu výstředním jazykem tvářila jako „ne-zrovna můj šálek
kávy“, ale postava hlavního hrdiny, který se vlivem situace stane jakýmsi
dvojitým dohazovačem odhalující chladný kalkul dvou milenců, mne mile
překvapila. Příjemnou gradaci i rozuzlení měla povídka Marka Epsteina Dobrá zpráva. Nejatmosferičtěji na mne
zapůsobila povídka Jaroslava Rudiše Pařížský
syndrom. Ulita Marka Šindelky
v komorním příběhu zobrazila vychladlost dvojice, která spolu zůstává jen
proto, že se každý z nich bojí, že druhému ublíží svým odchodem. Závěrečná
povídka Ireny Hejdové Letní detektivka
v bulvárním stylu, je jen trefnou tečkou za tématem o čem ženy mlčí…
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za váš komentář :)