Pí a jeho život – Yann Martel (kniha měsíce března 2014, # 961)
Román kanadského spisovatele
Yanna Martela Pí a jeho život v roce 2002 získal prestižní Man Booker cenu
a rázem se katapultoval na přední příčky v prodeji knih. Kuriózní na
udělení ceny byla skutečnost, že v předvečer jejího vyhlášení unikla
tisková zpráva přisuzující výhru právě Yannu Martelovi. Kniha se stala také
předlohou pro film od režiséra Ang Leeho, který vznikl v roce 2012.
Příběh vypráví o indickém chlapci, jehož jméno vzniklo podle francouzského bazénu Piscine Molitor, zkráceně Pí. Čtenář sleduje jeho idylické dětství uprostřed zoologické zahrady a otevřený vztah k různým náboženstvím (v jisté chvíli Pí vyznává hinduismus, islám i křesťanství). Zlom nastává ve chvíli, kdy se má rodina přestěhovat do Kanady a nastoupí na loď Tsimtsum, která se kdesi uprostřed oceánu potopí. Šance na přežití je o to menší, když Pí zjistí, že se na jeho člun dostala zvířata převážená do kanadské zoo a to zebra, hyena, orangutan a hlavně nejdůležitější člen posádky bengálský tygr Richard Parker. Následující děj je pozoruhodným popisem soužití chlapce s tygrem na malém člunu, který po více než 200 dnech dorazí k americkým břehům. Kniha by v tomto ohledu nebyla unikátní, nebýt zvratu na konci, nad kterým nejeden čtenář bude kroutit hlavou.
Pí a jeho život je zvláštní
kniha, na kterou bude čtenář myslet ještě dlouho poté, co ji dočte. Začátek
knihy se může zdát místy nudný, ale až později čtenář zjistí, že tvoří nutný
úvod do mořského dobrodružství, které nastupuje zhruba až od sto třicáté
stránky. Mile mne překvapilo, jakým způsobem se rozvíjel vztah mezi chlapcem a
tygrem, který zůstává neustále divokou šelmou a nikoli nějakým personifikovaným
vyjádření boha nebo podobně. Pozoruhodné je také jméno tygra Richard Parker,
neboť v roce 1884 ztroskotala jachta Mignonette a členové posádky snědli
stevarda jménem Richard Parker. Trosečníci pak byli ve slavném procesu
odsouzeni za vraždu. Richard Parker je sněden členy posádky v jediném románu
Edgara Allana Poea Dobrodružství Arthura Gordona Pyma, ačkoli byl tento román
napsán padesát let před potopením Mignonette. Třetí Richard Parker, kterého
spolucestující snědli, se objevil při ztroskotání lodi Francis Speight, které
se potopila v roce 1846. Závěrem, kterým je příběh obrácen doslova naruby,
se může leckterý čtenář cítit podveden, je vlastně skvělou ukázkou, jak je
čtenář slepě veden za ruku spisovatelem. Yann Martel si s námi pohrává již
od začátku, když mu věříme, že se někdo jmenuje podle bazénu, nechá si říkat
písmenem řecké abecedy vyjadřujícím nekonečnost a ztroskotá na člunu se smečkou
divokých zvířat. Všechno mu věříme, tak proč jsme na konci tak rozčarováni?
Příběh může někoho odrazovat, zvlášť pokud nabude dojmu, že se nám autor snaží
předložit hlubokou pravdu ve stylu new age (často srovnáváno s P.Coelhem),
ale osobně mě kniha svojí jinakostí a netradičním vyústěním mile překvapila,
přestože bych lhala, kdyby nebyla z konce mírně rozčarovaná. Konec
umožňuje mnohovrstevnatý výklad a i přesto, že většina čtenářů bude pociťovat
silný pocit neukončenosti, stojí za to k němu dospět a udělat si na něj vlastní
názor.
„Byli mrtví, už jsem to před sebou nemohl dál zapírat. Jak si člověk
může vůbec připustit něco takového! Ztratit bratra znamená ztratit někoho, s kým
můžete společně stárnout, toho, kdo vám má darovat švagrovou, synovce a neteře,
aby obsadili váš strom života a obdařili jej novými výhonky. Ztratit otce
znamená ztratit toho, jehož radu a pomoc potřebujete, který vás vždy podrží
tak, jako kmen stromu drží své větve. Ztratit matku – no, to je jako ztratit
slunce nad hlavou. Je to jako ztratit – ne, nezlobte se, ale raději už o tom
nebudu mluvit.“
Martel, Yann. Pí a jeho život.
Praha: Argo, 2004. Strana 150
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za váš komentář :)