Věci mimo nás – Fred Chappell
Prvním svazkem edice Jiný Jih od
nakladatelství Argo je výbor povídek od Freda Chappella, jejichž výběr umožňuje
českým čtenářům seznámit se s tímto zajímavým autorem, který bývá
přiřazován do tzv. jižanské literatury. Povídky zařazené v knize pochází
z různých období, kupříkladu Černovous
se mstí a Slečna Prue pocházejí z osmdesátých
let, Podnájemník je z roku 1994,
zatímco Duch vetřelec je z roku 2005.
První povídkou jsou Předkové o projektu oddělení historie, v jehož
rámci jsou do amerických rodin posíláni uměle stvoření předci, jež se účastnili
bojů v Občanské válce. Chappell tímto námětem naráží na trpký jižanský
komplex z prohrané války. Děti
stávkujících jsou drobnou povídkou o dětech, které naleznou při procházce
dětskou nohu. V závěru je odkaz na „cizí“, kteří mohou dost dobře být
Lovecraftovými Starými – démonickými bytostmi z vesmíru a z oceánu.
Patrně nejosvěžujícím dojmem na mne zapůsobila povídka Cesty lidstva symbolovými lesy, jejíž název pochází z básně „Spojitosti“ z Květů zla Charlese Baudelaira. Povídka o tom, jak silnici zatarasí
dosud nezhmotněná symbolická báseň je poetická i komická zároveň, náladou je nejblíže
žánru magického realismu. Pestrý výběr doplňuje také erotický horor Řekni, že to já a hororová povídka Duch vetřelec, o dětech z nichž se
nevědomky stanou vrahové. Povídkový soubor pak završí skvostná povídka Podnájemník, která v roce 1994
získala cenu The World Fantasy Award. Povídka s Lovecraftovskou náladou pojednávající
o knihovníkovi, v němž se usadí duch zneuznaného dekadentního básníka, je
fantastickým hororem s komickými a ironickými prvky. Povídka je zároveň
parodií předních amerických básníků, satirou na konzumní způsob života i
vyrovnaným účtem s postmodernismem.
Ze všech, ale hlavně z poslední
jmenované povídky, jde cítit, že Chappell píše skutečně pro radost a zábavu. V jeho
povídkách jsou nesčetné odkazy na vyšší kulturu, jakož i na žánry, které jsou
obvykle označovány jako brakové. V povídkách se často mísí žánry jako
detektivka, fantasy, horor a science fiction, avšak nikdy ne na úkor postav, s
nimiž by se čtenář nemohl alespoň trochu ztotožnit. Chappell k tomuto podotkl:
„Pokud autoři pochopí pravidla žánrové
literatury, budou je respektovat a nebude jim chybět ochota využívat je a
zároveň je porušovat, pokud budou k napínavému thrilleru přistupovat se
stejným úsilím a stejnou vážností jako k realistickému příběhu ze současnosti,
mohou se dočkat úspěchu, který marně hledali jinde.“ (Arbeit, Marcel. Fred
Chappell – jižanský fantasta všedního dne. In Věci mimo nás. Praha : Argo, 2009. Strana 164)
Ve známé eseji z roku 1983 Pakt s Faustem, Fred Chappell uvedl, že
si již nepřeje být autorem arabesek, ale lidovým umělcem a přiblížit se lidem:
„Dosáhl jsem bodu, kdy si přeji, aby mé
dílo bylo pro lidi, a ani mi příliš nevadí, pokud je dokonce sentimentální.
Bylo by pěkné, kdyby se v dnešní době alespoň několik umělců rozhodlo, že se
znovu připojí k lidské rase…“ (Arbeit, Marcel. Fred Chappell – jižanský
fantasta všedního dne. In Věci mimo nás.
Praha : Argo, 2009. Strana 162). Toto své předsevzetí Chappell naplnil v
románové tetralogii o farmářské rodině Kirkmanových: Jsem navždy jedním z vás (1985), Projasni kout, v němž dlíš (1989), Sbohem, musím vás opustit (1996) a Ohlédni se po celém tom zeleném údolí (1999). Povídky autora, který
se v literárních kruzích proslavil románem Dágon, v němž originálně
rozpracoval lovercraftovský mýtus, se pravidelně objevují v hororových antologiích.
Chappell je také autorem epigramů, poezie a scénářů. Na účet poezie ostatně
Chappell uvedl: „Próza mě baví, ale nesnáším
všechen ten domácí úklid. Člověk musí postavy pořád oblékat a svlékat,
vysypávat jim popelníky, otevírat jim dvěře, pouštět je do místností a zase
ven, uvažovat o tom, v jakých domech žijí, kdy mají zaplatit daně, prostě
spousta nudné špinavé práce.“ (Arbeit, Marcel. Fred Chappell – jižanský
fantasta všedního dne. In Věci mimo nás.
Praha : Argo, 2009. Strana 161)
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za váš komentář :)