Slavné brněnské vily – 77 domů s příběhem – Jan Sedlák (ed.) a kolektiv (kniha měsíce května 2015)

Po delší době jsem jako knihu měsíce vybrala populárně naučnou literaturu na místo beletrie. Kniha Slavné brněnské vily – 77 domů s příběhem si pozornost zaslouží, protože uceleně představuje jedinečnou architektonickou krásu Brna. Kniha je rozšířeným a upraveným vydáním titulu z roku 2006, který byl velmi rychle rozebrán. Zájem laické veřejnosti o architekturu ovlivnilo jistě několik faktorů, především však sláva funkcionalistické vily Tugendhat, jejíž příběhem se nechal inspirovat Simon Mawner v úspěšném románu Skleněný pokoj. Brno však není jen vila Tugendhat, ale celá řada nádherných vil, za nimiž často stojí pozoruhodné příběhy a osobnosti.

77 brněnských vil je v knize představeno chronologicky a vždy jsou zařazovány do příslušných stavebních tendencí a inspiračních zdrojů. Zmíněny jsou historizující vily (Skeneho vila, Vila Wilhelma Leopolda Wägnera, Vila Heinricha a Mauritie Fontaineových von Felsenbrunn,…), vily secesní moderny (Vila Anny a Josefa Ludwigových, Vila Alfreda Löw-Beera, Vila Dušana Jurkoviče,…), vily funkcionalistické (Tugendhat, Vila Eduarda Münze, Vila Herminy a Alfreda Stiassnych,…), ale také další architektura 30. let (Vila Spitzer, Vila Aloise a Viléma Kubových, Víkendový dům Vojtěcha Kyjovského) až do současnosti (atriové domy v Žebětíně architektů Makovských či rodinný dům od Rusína a Wahla v Bystrci). Kniha čtenáře provází první vilovou kolonií v Brně v Černých polích, vilami v Žabovřeskách a samozřejmě velkým množstvím vil koncentrovaných ve Stránicích a Masarykově čtvrti. Na závěr jsou doplněny mapy vilových oblastí, takže čtenář může plně vybavený vyrazit do terénu.

 

V medailoncích o slavných brněnských vilách jsou vždy uvedeny dostupné informace o stavbách, dispoziční řešení a mnohdy i pohnuté osudy majitelů. Majiteli nejstarších vil byla městská buržoazie, němečtí a židovští průmyslníci. Kupříkladu funkcionalistická vila Alfreda Stiassného byla v roce 1939 zabavena státní policií. Po 2. světové válce připadla státu a užíval ji krajský národní výbor k reprezentativním účelům. Vládní vila, jak se začalo vile přezdívat, hostila i kubánského prezidenta Fidela Castra nebo politika Nikitu Chruščova. Po dokončení rekonstrukce v roce 2015 byl objekt i s přilehlým parkem zpřístupněn veřejnosti. Jeho součástí je také badatelské zázemí Metodického centra moderní architektury.

Mnozí majitelé vil byli odvlečeni do koncentračních táborů, z nichž se již nikdy nevrátili, jako například majitelka Arnoldovy vily Cecílie Hože, sestra Alfreda Löw-beera a teta Greta Tugendhatové. Alfred Löw-beer se stal majitelem vily, dnes nesoucí jeho název, která byla během válka sídlem Gestapa. Součástí domu byl rozlehlý pozemek, přičemž v zadní části zahrady si postavila dcera Greta Tugendhat v červnu 1929 dnes již světoznámou vilu.  

Kniha přináší také důležitá svědectví doby, protože některé stavby byly zcela k nepoznání přestavěny jako např. Vila Valerie Fischerové, o jejíž majitelce „slečně F.“ kolovaly historky o tom, že jí vilu jako své tajné milence nechal postavit architekt Bauer. Mnohé vily měly a dodnes mají různá využití, ve výčtu tedy nepřekvapí domov mládeže (Löw-beerova vila), herna (Vila s ateliérem Johanna E. Tomoly na Hybešově ulici) nebo diagnostický ústav (Vila Herminy Ripkové). Naštěstí však existují vily, které jsou otevřeny veřejnosti, a můžeme se pokochat jejich jedinečností:

Löw-beerova vila (vstupné 75,-Kč, komentovaný okruh + expozice Svět brněnské buržoazie mezi Löw-Beer a Tugendhat)

Vila Stiassni (vstupné 230, rezervace vhodná)

Jurkovičova vila (vstupné 100, možnost rezervace mimo návštěvní dobu)

Vila Tugendhat (vstupné 300-350,-Kč. Nutná rezervace 2 měsíce předem)