2x101 knih pro děti a mládež – Pavel Mandys a kolektiv (Kniha měsíce října roku 2015)

2x101 knih pro děti a mládež jsem zvolila za knihu měsíce srpna, ale už když jsem procházela tituly v knize uvedené, bylo mi jasné, že vlastní příspěvek si zaslouží knihy pro mládež. S těmi je to vlastně složitější, protože na rozdíl od dětství, v němž nám jsou knihy předkládány rodičovskými autoritami, se začínají dospívající lidé obklopovat knihami podle vlastního výběru a pomalu si vytvářet své vlastní literární preference, poznávat nové autory a celkově hledat v knihách souzněni s jejich vlastním viděním světa. Mladí lidé čtou knihy, které četli i generace před nimi, často se ale ke slovu dostávají nové literární trendy. Mezi literaturou pro mládež se také objevuje neintencionální četba, tj. taková, která primárně nebyla určena pro dospívající publikum. Typickými příklady takové literatury je dobrodružná klasika od Verna, Karla Maye, W. Scotta, Alexandra Dumase nebo R. L. Stevensona. V nynější době převažuje především literatura fantasy, horory nebo upírské ságy. V knize 2x101 knih se autoři rozhodli do výběru zařadit knih pro čtenáře od deseti do patnácti let a vynechat knih s dospělými hrdiny pro dospělé (Robinson Crusoe, Sandokan nebo Tarzan). Ve výběru knih pro mládež více než dětské literatuře dominuje anglosaská literatura, ale zároveň se žebříček nevyhnul ani „globálním bestsellerům“ jako je Stmívání nebo Deník malého poseroutky.

V literatuře pro mládež se objevují knihy, které bychom ještě mohly označit za pohádky, nicméně charakter těchto příběhu je již posunutý dál a oslovuje tedy větší děti. Sem patří třeba romantické Pohádky od Wilhelma Hauffa, zástupce švábské básnické školy německého romantismu (1825-1827). Zcela jiným příkladem pohádkové knížky je Alenka v říši divů a za zrcadlem Lewise Carrolla (1865/1871), která nejlépe ztělesňuje pojem tzv. nonsensové literatury. Nemohou chybět ani nesmrtelná díla jako Dobrodružství Toma Sawyera (1876) nebo Ostrov pokladů od R. L. Stevensona (1883). Dobrodružnou literaturu zastupuje Kniha džunglí od R. Kiplinga (1894), Dva roky prázdnin od Julese Verna (1888) nebo Syn lovce medvědů od Karla Maye (1890). Z české literatury si všichni vzpomenou na Lovce mamutů od E. Štorcha (1918) nebo na Hochy od Bobří řeky (1937). Žánr fantasy nemůže být kompletní bez Hobita nebo Pána prstenů J. R. R. Tolkiena (1937, 1954) nebo Letopisů Narnie (C.S. Lewis, 1950-1956). Mezi humorné knihy byla zařazena například Klapzubova jedenáctka od Eduarda Basse (1922) nebo Bylo nás pět (K. Poláček, 1946). Vážnější až tragické příběhy jsou zastoupeny knihami jako Deník (Anne Franková, 1947), Ostrov v Ptačí ulici od Uriho Orleva (1981) nebo Říkali mi Leni (Z. Bezděková, 1948). Z méně známých humoristických knih je zařazen například Smolař Matěj od Itala Calvina (1963) nebo Viking Vik od Runera Jonssona (1963-1995). Knihy pro mládež zahrnují také povinné školní tituly jako Metráček S.Rudolfa (1969) nebo Boříkovy lapálie od Vojtěcha Steklače (1970). Z novodobějších knih bych zmínila Nekonečný příběh od M. Endeho (1979), Sofiin svět od J. Gaardera (1991), Tajný deník Adriena Molea (Sue Townsendová, 1982), Harryho Pottera (J. K. Rowlingová, 1997 – 2007), Řadu nešťastných náhod Lemony Snicketa (1999-2006) nebo Koralínu N. Gaimana (2002).