Žítkovské čarování – Pravdivý příběh žítkovských bohyní – Jiří Jilík
Jiří Jilík, držitel ceny Egona Erwina
Kische, se ve svých studiích zabývá historií Slovácka. Zpracoval mimo jiné
příběh Jízdy králů, jakož i příběh tzv. kopaničářských bohyní, které
zpopularizovala Kateřina Tučková. Její kniha ostatně nese název Jilíkovy studie
„Žítkovské bohyně“ a tvořila také důležitý zdroj informací o tomto unikátním
fenoménu. Žítkovské čarování (první vydání v CPress) tvoří dvě části,
které byly dříve vydány samostatně, a to Žítkovské bohyně a Žitkovské čarování.
První část knihy tvoří studie o bohyních, v níž Jilík poutavým způsobem
vypráví o praktikách bohyň, jejich historii, rozdílech mezi bohyněmi a
bosorkami, jakož i paradoxně cennému svědectví faráře Hofera, který proti
bohyním ostře vystupoval. Velmi zajímavé jsou pasáže zachycené v nářečí,
jakož i přepisy zaříkadel. Zajímavé zdroje své práce Jilík označuje už
v první kapitole Dobré čarodějnice, kde velmi výstižně a s citem
shrnuje, co je na fenoménu bohyň tak přitažlivé:
„Jestliže však anglické „cunning folk“ do jedné shořely jako čarodějnice
na hranicích, bohyně ze zapomenutého karpatského regionu Kopanic – byť i ony
byly vystaveny pronásledování – středověký hon na čarodějnice přežily.
V 19. století dokonce zaznamenaly dobu své největší proslulosti a slávy a
během 20. století se jako přežitek pověrčivosti z našeho světa vytratily,
aniž by si kdokoli uvědomil, že jsou posledními autentickými představitelkami
násilím vymýceného, nám neznámého a nedostupného poznání a vědění, které
provázelo člověka na tisícileté pouti tímto světem.“ (Jilík, Jiří. Žítkovské čarování – Pravdivý příběh žítkovských bohyní. Brno : CPress, 2013. Strana 26)
Druhá část knihy je taktéž nemálo
zajímavá, neboť obsahuje „výběr historek,
zčásti od 19. století tradovaných a zaznamenaných v různých variantách
národopisci (…)“. Najdeme tady také historky zaslané čtenáři, jakož i texty
faráře Hofera, Holubyho či F. Dúbravského.
Unikátní je také autorovo
literární zpracování setkání s Irmou Gabrhelovou, poslední z bohyň, která
zemřela v roce 2001. Velmi zajímavé je také zachycení fenoménu bohyň
v dětské knize Gabra a Málinka v čarovné zemi od Amálie Kutinové.
„Málinčina dobrodružství nám odhalují nejen leccos z intimity světa
bohyní, ale zejména názor autorky na léčitelské a magické praktiky těchto žen.
„Paní bohyňo, prosím vás pěkně, sú to čáry, co říkáte nemocným,
nebo to myslíte nepravdu?“ ptá se Málinka
bohyně. Ta se chvilku rozmýšlí a pak povídá: ,Ludzia pravja, že sú to čary.
Ale já pravím, že to není sú čary. Já pravím tako, jako mňa moji mamka naučili.
A ty pravili, jako ich učili jejich mamka, a tú zas babka. A to sú velmo veliké
zkušenosti! Velmo! Z pokolenie na pokolenie. Rozumiem bylinkám, varím
lieky, modlím sa, a to je volačo zlého? Vedz každému chcem dobře porobic, nie?‘“
A když se jí Málinka ptá na hádání z vosku, bohyně jí odpoví: „Ja,
dieta, a už nikto si něhádá z vosku? Čo mladé dzievčence o Vianocách, čo?
Nělejú si vosk a olovo? Pan farár mňa hubuje, že čarujem, abysom čarov něchala.
A při tem káže, abychom sa držali starých zvykóv po rodzičoch. A bohyňovánie
nie je zvyk po rodzičoch? To patrí k věci – a k celéj Žítkovéj. Jako
tá moja malovaná chalúpka, jako to pole pohanky lebo ten kameň an poli. Já udržujem
zvyky….“ (Jilík, Jiří. Žítkovské čarování – Pravdivý příběh žítkovských bohyní. Brno : CPress, 2013. Strana 103-104).
Kniha je obsáhlý zdrojem
informací a bude zajímává i pro čtenáře Kateřiny Tučkové, kteří si budou chtít
srovnat beletrii s faktografickou studií. První studie na toto téma Jilík
zpracoval už v osmdesátých letech a shrnuje vše podstatné, co bychom o
bohyních měli vědět. Vážím si autora, který se s takovou pečlivostí
věnoval tématu bohyňování. Ať už se na něj díváme jakkoli, je důležitým odkazem
k minulosti našich předků, potažmo i nás samých. Moderní společnost
poskytuje pohodlí a naplnění našich materiálních potřeb, často v ní však
absentují rituály udržující nás v souladu s přírodou a jejím
koloběhem. I proto je život našich předků, kteří často v prostotě žili
šťastnější život než my, cenným a důležitým zdrojem informací o našich
kořenech.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za váš komentář :)