Selský baroko – Jiří Hájíček
Selský baroko – první setkání s Jiřím Hájíčkem a první román
z volné venkovské trilogie, kterou spisovatel v roce 2016 dovršil
románem Dešťová hůl. Selský baroko je historickou reflexí
kolektivizace v 50. letech, kdy byli bohatí sedláci (označovaní jako
kulaci) zbavováni své půdy a často také vysídlováni. Do této temné minulosti se
nechtěně vydává ústřední postava románu Pavel Straňanský, genealog. Veškerý čas
tráví po archivech a pro bohaté cizince sestavuje rodokmeny. Jednoho dne však
přijde zvláštní objednávka, která má kompromitovat jistého kandidáta
v komunálních volbách. Odtud se Pavel vydává po stopách Rozálie Zandlové a
kousek po kousku rozkrývá dávnou minulost, v níž hlavní roli hraje
udavačství, vina a pomsta.
Pavel se v archivu seznamuje
s Danielou, které pomáhá sestavit rodokmen. Od navázání vtahu se ale drží
dál, neboť mu Daniela v mnohém připomíná nepovedené manželství
s Andreou. Ideální vztahy nepanují ani v rodině. Bratr Pavlovi
vyčítá, že odešel studovat, naživí se ničím pořádným a nestará se o rodnou půdu.
Selský baroko zpracovává neobvyklý námět, a přece tak bytostně
svázaný s našimi dějinami. Temná historie kolektivizace ožívá i po
desítkách let a stále silně ovlivňuje životy dalších generací. Pocit křivdy a
touha po zadostiučinění jsou hnacím motorem potomků tehdejších sedláků, avšak
skutečnost není černobílá. Tam kde je přesvědčení o udavačství je i druhá
strana mince, jiný osud a jiná motivace. Na čí straně je vlastně pravda nelze s jistotou
říct a vynést konečný rozsudek je nemožné.
Selský baroko mne zaujalo a tématem si mě získalo. Přesto si myslím
(teď, když mám srovnání s dalšími dvěma romány vesnické trilogie), že je
tato kniha nejslabší. Nejde tak ani o téma, jako o zpracování, které se oproti Rybí krvi a Dešťové holi zdá být spíše plošší. Rovněž hlavní postava genealoga
Pavla mi nepřirostla k srdci tak jako hlavní postavy zbývajících románů.
V Selským baroku autor nicméně
předznamenává významná témata, která neopouští ani v Rybí krvi či Dešťové holi,
a která jeho romány dělají výjimečnými - mimořádný zájem o půdu, vesnici,
nedávnou českou historii, složité rodinné vztahy, snaha o dosažení harmonie a
nalezení sebe sama v přítomnosti a
konečně vykořenění ze ztráty vesnické domoviny, která symbolizuje mravní
čistotu a identitu hrdinů.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za váš komentář :)