Černý chlapec – Richard Wright
Černý chlapec
patří ke klasice americké literatury. Román o dospívání černého chlapce na Jihu
Spojených států byl poprvé vydán v roce 1945 a dnes je řazen k základním
kánonům jižanské literatury. Kniha je charakterizována jako autobiografický
román, přestože není úplně jasné, zda je v knize zachyceno čistě jen to,
co autor zažil. V souvislosti s Černým
chlapcem můžeme narazit na přiléhavý pojem „Fictionalized Biography“, tedy
biografii s prvky fikce.
Ať už se ale vede polemika o tom, do jaké míry je Černý chlapec
autobiografický, popř. jaký je poměr fikce a skutečnosti, nejdůležitější bude
vždy literární hodnota knihy a její sdělení. Černý chlapec je biografií
v klasickém duchu, v románu jsou ale dvě pasáže, které jsou netypicky
lyricky laděné („a byla to němá hrůza, tichounké násilí, jež mi zaplňovalo
smysly, když se obrovské mlžiny zlata splavovaly k zemi z oblohy,
přetížené hvězdami za tichých nocí…“, strana 17). Kniha není napsána nijak
novátorsky, ale působí velmi autenticky a realisticky. Zprvu jsem nevěděla, co
si o hlavním hrdinovi myslet, protože první vzpomínky patří tomu, jak v dětství
podpálil dům a oběsil kočku… Ale naštěstí se děj rychle posunuje dál. Autor
líčí, jak jej opustil otec a on skončil s bratrem v sirotčinci, než
byla matka schopná s dětmi odjet ke své sestře. Richard je svědkem toho,
jak se jeho strýc jednou „nevrátí“ ze svého podniku, který mu bílí závidí, a proto
jej zastřelí. Celá rodina je pronásledována a musí odejít. Po matčině nemoci
jsou chlapci nakrátko rozděleni, Richard se snaží chodit do školy a hledá
příležitost, jak si přivydělat. Začíná číst knihy a objevovat svět literatury.
Dokonce mu v místních novinách otisknou povídku. Co by to ale bylo za
jižanský román bez všudypřítomné a tíživé zbožnosti. Richardova babička je
adventistkou a chlapce fanaticky nutí vyznávat stejné náboženství. Její vidění
světa je silně ovlivněno jejím nepřístupným náboženským přesvědčením, které
však Richard odmítá.
Richard žije ve dvou světech, ve světě černých a ve světě bílých. Právě
pasáže o tom, jak se k němu bílí chovali, jak si musel dávat pozor, aby je
ničím nepopudil, aby se choval vždy přehnaně uctivě, odkrývají nejvíc z autenticity
dospívaní černého chlapce na americkém Jihu. Člověk z těchto pasáží cítí
velkou nespravedlnost, ponížení a pošlapání základních lidských hodnot. Nedá se
ale říct, že by autor realitu líčil jednostranně, naopak nešetří ani své druhy,
když jim vyčítá, že nejsou schopní vymanit se z bělošského područí, že se
bělochům podbízejí a snižují svůj morální kredit tím, že lžou a kradou. I autor
se přiznává k tomu, že sám ze zoufalství lhal a dopustil se krádeže. Bezvýchodnost
amerického Jihu Richarda motivuje k tomu, aby s matkou, tetou a
bratrem odešel na Sever, přestože tato cesta je velmi nelehká. Odchodem do
Chicaga kniha končí, přesto na ni v jiných vydání knihy navazuje druhá
část „The Horror and the Glory“.
Černý chlapec je kniha, po které už dnešní čtenáři
nejspíše moc často nešáhnou, přesto má co nabídnout. Je především silným
svědectvím o tom, jak těžký život mělo černošské obyvatelstvo ve 20. letech 20.
století na americkém Jihu. Je knihou o uvědomění si vlastní hodnoty, důstojnosti
a právu na spokojený život.
„Opouštěl jsem Jih, abych se vrhl
do neznáma, abych narážel na okolnosti, které budou ode mne požadovat odlišné
odpovědi. A bude-li mi dopřáno setkat se s dostatkem odlišných projevů a
způsobů života, potom se možná postupně a pomaloučku poučím, kdo vlastně jsem,
kým a čím být mohu a dovedu. Neopouštěl jsem Jih proto, abych zapomněl na Jih,
ale proto, abych mu snad jednou porozuměl, abych pochopil, co jeho zvířecky
krutá ztrnulost udělala mně, všem svým dětem. Prchal jsem, aby otupělost mého
obranného žití mohla roztát a dopřála mi procítit bolest – po letech a daleko –
kterou bez výjimky a beze zbytku značí žití na Jihu.“
Wright, Richard. Černý chlapec.
Družstevní práce, 1947. Strana 379
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za váš komentář :)