Hana – Alena Mornštajnová

Třetí román autorky Aleny Mornštajnové s názvem Hana není zmiňován jinak než v superlativech, výtisky jsou rozprodané a v knihovně si na tento román počkáte možná i pár měsíců. Hana je zkrátka horké literární zboží. I já jsem od této knihy měla velká očekávání, která se však nenaplnila.

Ústředním motivem knihy je jedna rodina a její tři členky. Sestry Rosa a Hana a malá Mira, která je dcerou Rosy. Každá z ženských postav vlivem zvláštního řízení osudu prochází silnou životní zkouškou. Malá Mira drobnou náhodou unikne tragickému osudu zbytku své rodiny, Rosa získává díky matčině prozíravému rozhodnutí šanci na šťastný život, avšak Hana je nucena vypít svoji hořkou doušku do dna. Jednotlivé postavy umožňují vidět ostatní ženy vždy z jiné perspektivy. Hana se zprvu jeví jako nesnesitelná podivínka, ale její chování má zdroj v prožitém utrpení.

Osobně nemohu sdílet nadšené recenze většiny čtenářů tohoto románu. Hana je podle mého názoru zcela průměrnou knihou, která se sice snaží střídáním vypravěčských roviny vytvořit jinotajnou iluzi propracovanosti, ale příběh je v jistých chvílích až banální. Téma holocaustu je vždy tíživé a tragické, ale opravdu se musíme dojímat nad další literární fikcí, když si můžeme přečíst skutečné memoáry přeživších, když můžeme vidět zdařilé dokumenty, nebo navštívit reálná místa? Není nic silnějšího než realita a i přesto, že autorka vychází z historických událostí (epidemie tyfu ve Valašském Meziříčí a transport Židů do Terezína), vytváří jen další z mnoha literárních klišé na téma holocaust. Chcete se něco dozvědět o holocaustu? Tak si přečtěte raději Člověka bez osudu.

Postavy jsou nepropracované. Jako příklad uvedu rodinu Karáskovu, která se v ději objevuje snad jen proto, aby bylo kam „uklidit“ Rosu. Rovněž „vztah“ Rosy s Karlem je nedořečený. Ona naivní, on protivný starý podivín, a najednou je z toho láska? Ironické mi připadlo, když Hana koupí Miře k narozeninám věnečky, jde vidět, že autorce rozhodně nechybí humor…

Dle nadšených recenzí jsem od Hany očekávala literární skvost, ale vedle jiných současných českých románů jako je Zmizet od Petry Soukupové, Rybí krev od Jiřího Hájíčka nebo Žítkovských bohyní od Kateřiny Tučkové, je Hana jen dalším průměrným románem. Haně chybí upřímnost a vytříbený literární jazyk.