Deník americké manželky – Sue Kaufmanová

Deník americké manželky, čtyři sta osmdesátý druhý svazek Klubu čtenářů nakladatelství Odeon z roku 1982, který se najde v mnoha českých domácnostech, ale především americká klasika 70. let. V dobách komunismu se na pulty českých knihkupectví dostal zřejmě proto, aby české hospodyňky mohly dostatečně odsoudit konzumní problémy svých amerických kolegyň, které nejen že měly služky, myčky na nádobí, a nakupovaly po telefonu, ale k tomu všemu z toho trpěly neurózami. Tento záměr podpořil i překladatel, když z „Diary of a Mad Housewife“ udělal Deník americké manželky.

Tině Balserové je 36, má dvě děti, manžela advokáta, prostorný byt, služku a psa. Nechodí do práce a její jedinou povinností je být dobrou manželkou a odpovídat za hladký chod domácnosti. To vše by nebyl takový problém, kdyby se Tina necítila každou chvíli na zhroucení. Proto se rozhodne psát si deník a terapeuticky zaznamenávat své kritické období. Ze stránek deníku, který Tina nazývá „účtováním“, se čtenář dozvídá o tom, jak vypadá typický Tinin den, jaké neurózy ji trápí, jaké večírky navštěvuje, jaké přátelství udržuje, jaká byla její minulost a nesplněné ambice. Tina na jednu stranu žije mnohými obdivovaný pohodlný život, na druhou stranu není ničím jiným než manželkou a matkou, která dostává přesný obnos na obstarání domácnosti. V krátkých flashbaccích se Tina zmiňuje o svých studijních letech, snaze prosadit se v uměleckých sférách a podpoře rodiny v „jediném pořádném“ rozhodnutí – vdát se za nadějného mladého muže, který buduje kariéru v právních kruzích. Tina si je vědoma své pozice a svým způsobem ji má ráda, což jí ale nebrání v tom, aby trpce a ironicky neglosovala svůj každodenní boj s domácími povinnostmi, bezmezný servis manželovi a plnění nudných společenských návštěv. Proud jejích myšlenek a sarkastických poznámek je zdůrazněn velkými písmeny, které textu dodávají dynamiku.

Kniha pro mě byla příjemným čtením, které mi v mnohých pasážích připomnělo Woodyho Allena, jeho ironii, jeho nekončící fobie a umění vystihnout absurdnost určité situace. Zvláštní je, že Deník americké manželky chytře osciluje mezi více žánry a jeho vyznění se bude lišit podle toho, v jakém věku se zrovna do čtení dáte. Kdyby Sue Kaufmanová přidala více komických situací, mohl vzniknout čistě humoristický román, kdyby však ubrala ze své ironie a vtipu, vzniknul by vážný román o manželce, která balancuje nad propastí deprese. Sue Kaufmanová však namíchala z obojího trochu, takže s Tinou budete místy soucítit, ale také se zasmějete jejímu břitkému a pohotovému humoru. Chvílemi jsem přemýšlela, jestli se dá tato kniha vnímat i jako nějaká feministická zpověď, ale nemyslím si, že by ji Sue Kaufmanová takto zamýšlela. Hlavní hrdinka je příliš chytrá na to, aby nemohla dělat to, co doopravdy chce a co ji naplňuje, a svého manžela zřejmě doopravdy miluje. Hlavní hrdinka je jako i sám příběh nejednoznačná, čemuž odpovídá i závěr, který jako by implikoval, že žádný z nás není tak úplně bez bázně a hany. A k tomu všemu každého z nás může potkat osudná ŠESTATŘICETITIDA…

„ÚČTOVÁNÍ je opravdu moc přiléhavé slovo. Účtování se svém záznamovém, nikoli počtářském slova smyslu. Účty, účtování – skládat účet z toho, co se děje. Zní to podstatně líp, než zápisník nebo deník. Deník mi připomíná holky v letním táboře, všechny ty tlusté a potící se holčičky, co měly deníky ze zeleného umělého marokénu se zámky a klíčky, které nosily zavěšené kolem špinavých krků. Zápisník mi zase připomíná nejrůznější literární semináře na univerzitě, o Gideovi či Woolfové či Gorkém či Baudelairovi, i když musím připustit, že něco jak Baudelairovo: „Pocítil jsem, jak na mě dechl závan perutí šílenství,“ celkem doslova vyjadřuje to, co se mi odehrává v duši.“   

  

Kaufmanová, Sue. Deník americké manželky. Praha : Odeon, 1982. Strana 8.