Rok 2017 na blogu

Rok 2017 patřil objevování tvorby Jiřího Hájíčka, přečetla jsem celou jeho vesnickou trilogii. Z odstupu hodnotím Rybí krev jako nejsilnější... Ale i Selské baroko a Dešťová hůl byla vynikající.

Z ostatních knih, které mě v roce 2017 velmi mile překvapily, bych zmínila Vegetariánku a Einsteinovu krev.

Nevynechala jsem ani další slavný titul z americké jižanské literatury a to skvost Vše, co se povznáší, se musí setkat od Flannery O´Connorové.  Další knihou jižanské literatury byla "biografie s prvky fikce" Černý chlapec do Richarda Wrighta. 

Ani v roce 2017 jsem se nemohla obejít bez literárních zklamání. K těm největším patřila Hana od A. Mornštajnové, kolem které se strhl neuvěřitelný poprask a já ho upřímně nechápu... Dále jsem protrpěla Vyšetřování od Claudela a Loutkáře od J. Gaardera. Průměrně dopadla i Gouncourtovou cenou ověnčená Něžná píseň od L. Slimani, Čtyřcestí od T. Kinnunena a Století moudrosti od C. Stoessingerové.

Knížky jsem vybírala intuitivně a podle nálady, takže za tento rok přibyla na seznam 1001 knih pouze jedna kniha a to Gepard od Lampedusy. Setkání to bylo ale více než příjemné...

Tento rok jsem rozečetla i všemi skloňovanou tetralogii Geniální přítelkyně do E. Ferrante. Myslela jsem původně, že se ihned pustím do pokračování, ale dosud jsem v sobě neobjevila chuť tak skutečně učinit. Uvidíme, jestli se do pokračování pustím v tomto roce...

Oddechové čtení zastoupila Madame Chic a Ztracené město Z, které jsem si musela přečíst poté, co jsem viděla příjemný film. 

Z populárně naučných nemůžu nezmínit must have pro všechny gurmety, kuchaře a všechny, co mají rádi jídlo a chtějí se o něm dozvědět více - Dějiny jídla ve 100 receptech od W. Sitwella.

Z biografií mě dlouho zajímal příběh Mitsuko, Japonky, která se provdala za rakousko-uherského diplomata Heinricha Coundehove-Kalergi, a čtení to bylo moc zajímavé.

A konečně ve mně v roce 2017 dozníval silný zážitek z putování do Santiaga, které jsem si připomněla v knihách Divočina a Nesmrtelná túra do Compostely.

Poslední přečtenou knihou v roce 2017 byl Deník americké manželky od S. Kaufmanové.

Nejvíce mě v roce 2017 zaujala už zmíněná Rybí krev a Všechno, co se povznáší, musí se setkat. V neposlední řadě musím zmínit i Zinkové chlapce, kteří mě opravdu zasáhly. Četla jsem i Modlitbu za Černobyl, kterou jsem ještě nestihla zrecenzovat a velmi se těším na Dobu z druhé ruky. 

A na co se těším v roce 2018, především na prohlubování čtenářského vztahu s mými oblíbenými autory, které jsem v posledním roce zanedbávala (Stefan Zweig, Cormac McCarthy, Haruki Murakami). Těším se i na objevování nových autorů, ale i dosud nečtené klasické literatury. A mám chuť pustit do svého života zase trochu magického realismu...