Srdce temnoty - Joseph Conrad (#218)

Drobná próza Josepha Conrada inspirovaná jeho cestou do Afriky v roce 1890 patří v angloamerickém prostředí k naprosté klasice, přestože v našem kulturním podnebí se o ní neučí ani v hodinách literatury. I přesto se domnívám, že s mýtickou postavou Kurtze se mnoho z nás alespoň jedenkrát setkalo, ať už v jeho filmové podobě ve snímku Apocalypse now od F.F. Coppoly nebo jako klasickým předobrazem temné polobožské postavy (viz Krvavý poledník).

 

Charles Marlow (který se mimochodem objevuje i v Conradově Povídce o mládí, Lordu Jimovi a Náhodě) vypráví svým námořnickým druhům o tom, jak se vypravil proti proudu řeky do temného nitra Afriky. I přesto, že místo není jmenováno, lze vydedukovat, že se jedná o Svobodný konžský stát, tehdy v soukromém majetku belgického krále Leopolda II. Marlow líčí obrazy krutého zacházení s otroky, lačnost bělochů po slonovině i divokou přírodu rozleptávající lidské smysly.

Marlow je vyslán, aby přivezl zpět slonovinu, ale také Kurtze, obchodníka, který je opředen mýty a legendami a který v dalekém nitru černého kontinentu stojí na pokraji šílenství. Kurtz je uctíván divochy jako bůh, avšak jeho myšlenky jsou temné až šílené. Všudypřítomná samota a izolovanost rozpouští jeho duši a svoje pohrdání shrnuje ve zprávě pro Mezinárodní spolek pro potlačování divošských obyčejů: „Vyhlaďte všechny ty netvory.“

 

Srdce temnoty není rozsáhlým románem, což asi většina čtenářů uvítá, protože čtení je to těžké, tíživé a velmi hutné. Skoro nic zde není řečeno naplno a vše si musí čtenář neustále domýšlet a převracet ve své hlavě. Conrad stvořil jednu z nejlepších kratších próz vůbec, protože v ní koncentroval neuvěřitelné množství dojmů a silných (i když skrytých) emocí. Kromě jiného je tento román jedním z prvních, ve kterých se kriticky pohlíží na zhoubu kolonialismu. I když jej Conrad nekritizuje přímo, poukazuje na temný střet evropské touhy ovládat s naprostou izolovaností a vládou temného světa venku.

 

Kniha má stále silný dopad i proto, že v posledních dnech jsme se vůbec poprvé mohli dočíst o tom, že britský soud nařídil odškodnění za zločiny spáchané Brity za dob kolonialismu (konkrétně v Keni mezi léty 1952 až 1960). Mimochodem nejméně funkční státy po sobě zanechala právě belgická nadvláda.